„ Krátkozrakost z více než 95% začíná mezi pátým až desátým rokem věku dítěte. A výrazně narůstá, protože se na krátkozraké oko nasadí mínusové dioptrie.“
Dr. Rasmussen

Sledování známých a neznámých objektů

Dr. Bates si všiml, že když se dítě dívá na neznámý předmět na černé tabuli, na něco nového, co dříve nevidělo, retinoskop vždycky ukazuje, že je v tuto chvíli krátkozraké. A to i tehdy, když za jiných okolností vykazují normální zrak. Pokud se dítě dívá na známý předmět, je schopné se na něj dívat bez napětí a v tom případě má normální zrak.

Jestliže se dítě nejdříve podívá na známý předmět, dokáže se při tom uvolnit a potom se podívá na neznámý předmět z té samé vzdálenosti, bude napětí z toho, že sleduje neznámý předmět výrazně nižší. Jakmile děti pochopí tento princip, naučí se s uvolněním, které získaly při pohledu na známý předmět, přenést i při pohledu na předměty neznámé.
 
Nechat je, aby se se zrakovou tabulkou spřátelili

Vzhledem k tomuto rozdílu v reakci na známé a neznámé obrazy doktor Bates zjistil, že je pro děti mnohem jednodušší číst zrakovou tabulku, když se s ní seznámí. Když ponechal zrakovou tabulku na zdi vedle školní tabule, děti ji mohly používat jako známý předmět. Mohly se naučit, jak při pohledu na ni svoje oči uvolnit. Pak se podívaly zpátky na tabuli a ponechaly si uvolnění a tak mohly číst z tabule mnohem lépe. Pokud četly zrakovou tabulku pravidelně, zlepšily svoje vidění v obou případech – jak při čtení tabulky, tak pro jakékoliv jiné aktivity.

Děti, jejichž vidění bylo horší, dosáhly ve většině případů zlepšení na normální zrak. Děti, které měly normální zrak 20/20 byly schopné číst až 20/15 nebo 20/10. A to bez ohledu na světelné podmínky v místnosti.
 
Zraková tabulka vyvěšená ve třídě trvale

Před tím, než byl tento systém představený v jedné konkrétní třídě, si jedna učitelka během své 15 leté kariéry všimla, že každý rok na začátku školního roku děti neměly žádné problémy číst z tabule ze svého místa. Ale v období jara už nebyly schopné číst na vzdálenost větší než 3m. Ponechala ve třídě pověšenou zrakovou tabulku a nechala děti, aby ji každý den četly. Výsledkem bylo, že od té doby žádné z dětí ve třídě nemělo problémy s viděním.

Na základě tohoto úspěchu v jedné škole, představil Bates systém s využitím zrakové tabulky ve všech školách v Grand Forks v severní Dakotě, kde v té době pracoval. Tyto školy využívaly systém se zrakovou tabulkou nepřetržitě po dobu 8 let u více než 2.000 dětí. Na začátku tohoto období bylo 6% dětí krátkozrakých a na konci tohoto období pouze 1% dětí bylo krátkozrakých. Všechny ostatní své vidění zlepšily na úroveň normálního zraku a noví žáci krátkozrakosti jednoduše předešli.
 
Zraková tabulka pomáhá v obou případech – krátkozrakým i dalekozrakým studentům

Během tohoto školního experimentu se ukázalo, že se zlepšila nejen krátkozrakost, ale také dalekozrakost. Bates toto původně nepředpokládal. O dalekozrakosti se předpokládalo, že je vrozená, tedy že je to něco, s čím se děti narodily. A totéž se předpokládalo i o astigmatismu.

Ale se svým retinoskopem doktor Bates předvedl, že když se děti učí číst – nebo psát, malovat nebo dělat cokoliv, kde je od nich vyžadováno, aby se dívaly na blízko na neznámé objekty – jejich oči vždy vykazují dalekozrakost nebo dalekozrakost s astigmatismem.
 
Co děti nejvíce potřebují ve vztahu ke správnému vidění

Tedy, to, co děti potřebuji nejvíc je, naučit se, jak si udržet uvolněný pohled, když se dívají na neznámé věci. Jenom tak jsou schopné dívat se i na blízko bez napětí. A díky tomu tak mohou očekávat i mnohem lepší studijní výsledky.  Pokaždé, když s nimi dr. Bates pracoval, dosáhl tohoto výsledku jenom tím, že děti denně cvičily se zrakovou tabulkou. Jakmile se jim daří udržet uvolněný pohled při pohledu na tabulku z dálky, mohou stejným způsobem začít trénovat své vidění na blízko.

A jako příjemný „vedlejší efekt“ zlepšení zraku bylo pozorováno méně bolestí hlavy, méně únavy a zlepšení jejich postoje.
 

Bohužel…

Bez ohledu na úspěch, který doktor Bates měl, ministerstvo školství rozhodlo, že používání zrakové tabulky ve třídě bylo „nevědecké a scestné“ a zakázalo používání zrakové tabulky ve školách jakkoliv jinak než k občasnému testování zraku dětí.
 
Děti doktora Batese

Děti doktora Batese byly jednoho dne poslány domů se zprávou, že potřebují brýle. Testoval je a neobjevil nic špatného. Požádal učitele, jestli by mohl vyvěsit tabulku na kontrolu zraku v jejich třídě. To bylo povoleno, ale jednoho dne přišla jeho malá dcera domů v slzách, protože si ji kvůli oční tabulce ve škole dobírali. Bates věděl, že by nebylo dobré, aby z tabulky četla v tomto rozpoložení a za těchto podmínek. Nechal ji tedy, aby tabulku četla doma. Obě děti získaly perfektní zra. Doktor Bates si ale zároveň uvědomil, že jen několik málo dětí může mít takové štěstí a naučit se správně používat své oči.

Původní zdroj článku v aj: Visions of Joy