Na svých přednáškách a seminářích se poměrně často zmiňuji o Dr. Batesovi z New Yorku a často na něj odkazuji.
Možná je teď ta správná chvíle si říci něco o tom, kdo to vlastně Dr. Bates byl a čím tak výrazně přispěl k metodě správného vidění bez brýlí.

William Horatio Bates, 1860 – 1931  

Uznávaný oční lékař

V roce 1885 William Horation Bates promoval jako lékař na lékařské a chirurgické fakultě Columbijské Univerzity v New Yorku. Dr. Bates se stal uznávaným a respektovaným očním lékařem v New Yorku, kde také v letech 1886 – 1891přeednášel oftamologii na New Yorské Postgraduální lékařské škole.

Nespokojený

Dr. Bates byl velmi nespokojený s konzervativní oftamologickou praxí a proto začal se svými vlastními výzkumy ohledně vad zraku. Sledoval pacienty s vadami zaostření  (tedy krátkozrakými a dalekozrakými) u kterých došlo ke spontánímu zlepšení stavu a v některých případech ke kompletnímu zmizení příznaků.
To u něho vzbuzovalo otázku ohledně základního předpokladu, na jehož základě fungovala oftamologie – jmenovitě v případech, kdy se mělo za to,  že když se u pacientů objeví příznaky reflekčních vad, není možné dělat nic jiného, než předepsat brýle. Dr. Bates nebyl spokojený s obecnou teorií o akomodaci, tedy zaostření očí. Tato obecná teorie říkala – a stále říká – že zakřivení oční čočky je jediná část zodpovědná za zaostřování a pokud přestane být pružná, je důsledkem toho vadný zrak.

Po mnoho let Dr. Bates vnímal, že běžná praxe, aby těm, kdo přijdou s problémy vidění, pouze předepisoval brýle, není úplně v pořádku. “Proč”, ptal se, “pokud brýle jsou správné řešení, se musí postupem času zesilovat, protože oči pod jejich vlivem slábnou? Logicky, pokud je léčba správná, měla by být s postupem času slabší tak, jak sílí pacient.”

Dr.Bates opustil svou lukrativní praxi a odešel do laboratoře  na Columbijské Univerzitě, aby se věnoval podrobnějšímu výzkumu očí. Bez ohledu na vše, co se dříve naučil v knihách, přicházel k experimentům ohledně očí s otevřenou myslí. Dělal experimenty i na zvířatech a otestoval tisíce párů očí. Nikdy se nezavřel pouze do běžné testovací místnosti, ale bral svůj přístroj s sebou, kontroloval refrekční stav očí u zvířat i u lidí v mnoha různých situacích. Kontroloval refrekční stav očí u lidí, kteří byli veselí i smutní, rozzlobení nebo vystrašení. Spoustu svého času strávil také s dětmi, když se pokoušel objevit důvody zhoršování zraku.
Při svých měřeních zjistil, že refrekční stav našich očí není statický stav, tedy to, co se psalo v učebnicích, ale velmi úzce souvisí s našim emočním stavem.

Bates si vyléčil svou vlastní silnou presbyopii (stařeckou vetchozrakost)

Ve své knie z roku 1920: Perfektní zrak bez brýlí, Dr. Bates píše o svém vlastním zlepšení zraku. Několik očních specialistů mu řeklo, že jeho oční čočky jsou “tvrdé jako kámen” a tak pro něho nikdo nemůže nic udělat. On se svému případu věnoval velmi intenzivně a našel způsob jak při čtení nenamáhat své oči, když chtěl číst, čímž si obnovil schopnost zaostřovat o 14 palců (1 palec = 2.54cm, tedy zlepšení o 35,5 cm) . To znamená, že si obnovil schopnost zaostřit na objekty ve vzdálenosti 4 (10,16 cm) až 18 palců (45,72 cm) od jeho očí, takže už netrpěl presbyopickým rozostřením.

Batesova metoda

Publikoval případ malého děvčátka, u kterého se vyvinula krátkodobá krátkozrakost, když mu lhala. Tento fakt pro něj byl velmi důležítý, protože byl v souladu s jeho dalšími nálezy u krátkozrakosti, kdy lidé měli tendenci být krátkozrací, když se cítili znepokojeni a měli obavy. Dr. Bates zjistil, že oko není stále stejné, refrekční vady se objevovaly během chvilky, kdy psychycké napětí je zhoršovalo a uvolnění zlepšovalo. Jeho závěr byl, že vadné vidění nemohlo vzniknout bez prvotní příčiny – psychického stresu. Že se oči mohou zotavit z vnějšího poškození jako je poškrábání, náraz nebo dokonce i popálenina, ale mohou úplně oslepnout kvůli psychickému napětí.

Dr. Bates formuloval nové teorie o zraku a vytvořil metodu, jak napravovat vadný zrak, později známou jako Batesova metoda.

Podle Dr.Batese, špatný zrak vzniká primárně kvůli těmto třem příčinám:

    1.    Stres nebo psychické napětí
    2.    Špatné návyky používání zraku
    3.    Nošení brýlí

Vyloučen

Oční lékaři z New Yorkské Postgraduální školy předepisovali krátkozrakým lékařům brýle a Dr. Bates později tyto lékaře léčil a zbavil je jejich krátkozrakosti. Dr. Roosa, ředitel institutu, nesouhlasil s tím, co Dr. Bates dělal a vyloučil ho z institutu v roce 1891.

Prevence krátkozrakosti

V roce 1896 Dr. Bates rezignoval na svou pozici v nemocnici a rozhodl se věnovat své výzkumné práci. V roce 1902 odjel z New Yorku a začal úspěšně používat svou metodu k prevenci krátkozrakosti u školních dětí ve státní škole Grand Forks v Severní Dakotě. V roce 1910 se vrátil do New Yorku a pracoval jako ošetřující lékař v Harlemské nemocnici v New Yorku. Brzy začal uplatňovat svou metodu jako prevenci krátkozrakosti v některých státních školách v New Yorku. V Harlemské nemocnici začal pracovat spolu s Emily Lierman, která si zlepšila své oči s použitím jeho metody (vzali se v roce 1928). Několikrát během týdne pořádali “volné dny na klinice”, kdy většinou měli dlouhou řadu lidí, kteří čekali na jejich pomoc.

Publikace

Během let 1886 a 1923 Bates publikoval 30 lékařských článků, většina vyšla v New Yorském Medical Journal. Asi polovina těchto článků byla později sebraná a vydaná v knize nazvané “Reprints”.

V roce 1891 Dr. Bates publikoval první článek o odstranění krátkozrakosti. Když pracoval na svých experimentech, vymyslel metodu fotografování oka, které odhalilo změny v zakřivení povrchu oka během jeho fungování. Na tom je postavená teorie o důležitosti vnějších očních svalů na správném zaostření. Tato práce vyšla jako “A Study of Images Reflected from the Cornea, Iris, Lens, and Sciera” (Studie obrázků odrážejících se od rohovky, duhovky, čočky a skléry) v NY Medical Joiurnal v květnu 1918. Jeho výzkum ohledně vlivu paměti na fungování správného vidění je popsána v článku “Memory as an Aid to Vision” ( Paměť jako podpora vidění) v NY Medical Journal v květnu 1919.

V roce 1919 Dr. Bates začal vydávat svůj měsíčník “Better Eyesight magazine” (Magazín pro lepší vidění), který vycházel 11 let.
V roce 1920 vydal svou knihu “Perfect Sight Without Glasses” (Skvělý zrak bez brýlí), také někdy nazývanou jako “The Cure of Imperfect Sight by Treatment Withou Glasses” (Léčba vadného vidění ošetřením bez brýlí)

V červenci 1921 vyšel v American Journal of Clinical Medicine článek s názvem: “A Clinical and experimental study of psychological optics with a view to the cure of imperfect sight without glasses” (Klinická a experimentální studie fyziologie optiky z pohledu léčby vadného zraku be braýlí. ) Tento článek je skvělým představením teorie Dr.Batese.

Soukromá praxe

V roce 1923 Bates opouští nemocnici a pořádá své “Klinické dny” každou neděli ve své vlastní soukromé ordinaci. Pokračoval v léčení svých pacientů pro prakticky všechny oční choroby a v té době pracoval 10 hodin denně, 7 dní v týdnu.

Po jeho smrti

Dr. Bates zemřel 10.července 1931 ve věku 70 let. Zemřel doma v New Yorku během epidemie obrny. V roce 1940 jeho žena Emily znovu publikovala jeho knihu a přidala velmi důležitou kapitolu o tom, jak používat Batesovu metodu. Po právních problémech s ostatními učiteli, jako Margaret Corbett (případ v letech 1940/ 1941), Emily vydala v roce 1943 upravenou verzi knihy, kterou nazvala “Better eyesight without glasses” (Lepší vidění bez brýlí). V této verzi bylo ponecháno mnohem méně textu, takže bylo mnohem těžší pochopit, co chtěl Dr. Bates čtenářům sdělit.

Bez přístupu do “Better Eyesight” časopisu, který vysvětloval metodu do nejmenších detailů, je Batesova metoda špatně chápána mnoha lidmi. V těchto dnech se často doporučuje oční cvičení. To ale není přesně to, co dr. Bates myslel. Základem není až tak oční cvičení, ale daleko důležitější je používat přirozeně uvolněný způsob dívání se po celý den.

 

Zdroj: přeloženo z Visions of Joy